plánované výstavy

aktuální výstava

minulé výstavy

Ivana Lomová
Kočka a já

20. 1. - 13. 2. 2010 

Ivan Pinkava - Off Axis

8. 12 2009. - 16. 1.2010
 

Petr Kvíčala

Flow

29. 10.–  21. 11. 2009

Štěpán Grygar

Fotografické série 2

8. 10.–  24. 10. 2009  

Vladimí Skrepl

Zastřílet si pro zdraví!

3.9 -26.9. 2009

Forgot your password?

Filin Krug & Markéta Bendová

1. 7. - 18. 7. 2009

Martin Gerboc & The Cabaret Brecht

28. 5. - 20. 6. 2009

  

Tomáš Císařovský / Dorota Sadovská

NEÚNOSNÁ NĚHA / UNBEARABLE TENDERNESS

16. 4. - 8. 5. 2009

19. 3. 2009 – 11. 4. 2009

František Matoušek

6. 2. - 7. 3. 2009

Pavel Brázda

Ukázka z Lidské komedie

Nové obrazy a několik dřívějších, dosud nevystavených, z 50. až 80. let

UNBRAKE!

8. 1. - 31. 1. 2009

Charles Gatewood (USA) - Vlastimil Kula (CZ)
Fotografie

3. 12. - 20. 12. 2008

Svitky a mlhy

Eva Sakuma - obrazy
Petr Pastrňák - práce na papíře

14. 10. 2008 - 8. 11. 2008

Inverzní romantika

Josef Bolf, Martin Gerboc, Jiří Petrbok
Kurátor: Petr Vaňous

Petr Vaňous k výstavě Inverzni romantika

11. 9. 2008 - 4. 10. 2008

Jiří Kovanda

Okna, ryby, pelargonie

Práce na papíře 1980 - 1996

30. 7. 2008 - 30. 8. 2008

Jean-Marc de Wasseige, RED

20. 6. - 12. 7. 2008

SALTO MORTALE

Rastislav Nado - paintings
Filin Krug - Ema Gekon
films, photography, videoinstallation

23. 4. 2008 - 17. 5. 2008

INDIE TWINS - Anežka Hošková, Jakub Hošek

Tejpci, kérky, kobry, zdarec, guláš, vercajk, údržba

14. 3. 2008 - 5. 4. 2008

DANIEL DVOŘÁK, JIŘÍ DAVID

Nic víc

1. 2. 2008 - 1. 3. 2008

LIBUŠE JARCOVJÁKOVÁ

Tři kroky dopředu, dva kroky zpět

14. 12. 2007 - 26. 1. 2008

TOMÁŠ CÍSAŘOVSKÝ, JIŘÍ KOVANDA, PETR PASTRŇÁK

PRÁCE NA PAPÍŘE

7. 10. - 17. 11. 2007

KATEŘINA DRŽKOVÁ - VIEWPOINTS

FOTOGRAFIE A VIDEOPROJEKTY 2004 -2007

8. 9. - 6. 10. 2007

PETR KVÍČALA - NEJEN PRO OČI

OBRAZY A PRÁCE NA PAPÍŘE

11. 7. 2007 - 1. 9. 2007

OBRAZY A PRÁCE NA PAPÍŘE

M.S. Bastian (CH)
Tomáš Císařovský (CZ)
Ladislava Gažiová (SK)
Jakub Hošek (CZ)
Anežka Hošková (CZ)
David Ilinčev (CZ)
Michal Singer (CZ)
Vladimír Skrepl (CZ)
Jean-Marc de Wasseige (BE)

1. 6. 2007 – 30. 6. 2007

RETROUVÉ

Walter Pfeiffer (CH), Metrocolor (2004)
fotografie
Veronika Bromová (CZ), Za závojem (2006)
fotografie
Markéta Bendová (CZ), Recognized (2007)
digitální fotoprojekce

Výstava spojuje fotografické projekty tří autorů různé generace s odlišným pohledem na lidskou existenci. Zdánlivě nesourodá díla odkazují na citlivé vnímání tělesnosti a intimní prožitky vlastního pojetí estetiky a krásy... přečtěte si tiskovou zprávu.

25. 4. 2007 – 27. 5. 2007

STŘEDNÍ VĚK

Veronika Bromová, David Černý, Martin Horák, Petra Ondreičková, Robert Portel, Pavel Reisenauer, Michal Singer, Jiří Surůvka, Štěpánka Šimlová, Ivan Vosecký
Kurátorka: Lenka Lindaurová
Vernisáž: 24. dubna 18.00

Nikdy už nic nebude jako dřív! Poprvé si to bolestně uvědomíme právě ve středním věku. Objeví se neurčitý stesk, nostalgie po jiných časech, stín zatrpklosti. Člověk zjistí, že jeho pohled na svět se proměnil. Umělec zjistí, že vážně začalo platit Nietzscheho tvrzení, že umění je jediná možnost, jak propůjčit existenci smysl. Ovšem postmoderní, postkonceptuální, neboli umělec jedenadvacátého století neumí a nechce odložit ironii, jež se stala urputným výdobytkem už romantického umění a kterou kanonizovala poststrukturalistická teorie. Kde se však v té ironii vzal ten překvapivý zbytkový sentiment?

Patří mně jako kurátorce? Nejsem to já, kdo podléhá sentimentu, když vzpomíná na první výstavy představených umělců? Není to právě jistý druh sentimentu, který tento projekt motivoval? Na začátku devadesátých let patřili k nadějím a objevům zdejší výtvarné scény, někteří z nich stáli na její periferii a dodnes se o nich moc neví. Z jiných se staly hvězdy, ale dlouho už se na veřejnosti neukázali. Předpoklady, které vznesla v devadesátých letech progresivnější část českých teoretiků, byly poněkud euforické. Byli jsme příliš daleko od center, než abychom nastoupili do euroamerického vlaku dějin umění, který mezitím, než jsme se probrali, byl prohlášen za přelud. Vznikající struktura zdejšího uměleckého provozu se postupně podivně atomizovala, instituce se rozložily dřív, než se mohlo přistoupit k jejich konstruktivní kritice, a v současnosti nejlépe fungují alternativní scény pod hermetickým vedením nejmladší generace umělců. Umělci středního věku nejsou zdaleka tak skeptičtí vzhledem k možnostem umění jako jejich mladší kolegové, nepřipadají si jako kumpáni glóbu a univerza, umění pro ně není jen atrapou, matricí, či postprodukcí. Najdou se mezi nimi i transcendentální masochisté zpochybňující vyhlášený konec umění. Vybrané věci pocházejí z onoho druhu marginálií, které mě jako pamětníka dojímají jako ten nejstupidnější happy end (nemůžu použít termín pouťová srdce, protože ta už nedojímají nikoho). Mají cosi společného s tím opravdovým uměním, kterému se za dalších třicet let bude říkat archeologie, ale mají v sobě rozpoznatelnou dávku přítomné ironie, té milosrdné bestie, která nás drží ve střehu, zvláště pak ve středním věku.

Lenka Lindaurová

--------------------------

22. – 27. května 2007

Art Prague

Veletrh současného umění
M.S. Bastian
Ladislava Gažiová
Jakub Hošek
Anežka Hošková
Libuše Jarcovjáková
Petr Kvíčala
Walter Pfeiffer
Vladimír Skrepl

Výstavní síň Mánes
Masarykovo Nábřeží 250
Praha 1
www.artprague.cz

--------------------------

Trouble Every Day

Moje žvejkačka má hořkou chuť jako vůně tvojí krve

M. S. Bastian (CH) | Josef Bolf (CZ) | Anežka Hošková (CZ)

24. 3. 2007 - 21. 4. 2007

Protože umění už nějaký čas nedefinujeme, skoro jsme zapomněli, proč ho vlastně děláme, proč vlastně existuje. Poloha, kterou v něm představují tři autoři projektu Trouble Every Day (Švýcar M.S. Bastian, Josef Bolf a Anežka Hošková), je jednoznačně ironická. Velké příběhy plné velkých slov ztratily význam; svět zprostředkovaný médii nám začal patřit jako by byl skutečný. Mezi námi a virtuální realitou se rozptyluje cosi, co můžeme definovat třeba jako umění. Jeho bezúčelnost, která ho učinila nesmrtelným, nás smiřuje s naší smrtelností. Podobnost či spíš jakási příbuznost prací vystavujících autorů spočívá v jejich čitelné komiksové formě, dalším společným přívlastkem může být psychedelický – dále se už ale tito umělci rozcházejí.

Bastian je typický postprodukční umělec pracující s vizuálními znaky pop kultury, které mu vyhovují. Podle svého si programuje znaky, figurky, slova, symboly a pohybuje se v nich jako na internetové síti od bodu k bodu, v nekonečném řetězci možností, v pohodlné, ale i trochu neurotizující kultuře užití, ve flusserovské telematické společnosti. Tento postup ho zbavuje nástrah estetizace i nástrah bezobsažnosti. Jeho tvorba se tak podobá jednomu dlouhému tripu; něco nám však říká, že nebude jen tak bez následků. Komiksový svět Bolfa je destruktivní. Jako by se v něm zachovaly zbytkové příběhy zahuštěné v podvědomí celé moderny. Těžko se u něho můžeme vzdát nějaké literární interpretace, svádí nás k ní. Jeho obrazy nás lapily jako pohled do očí Medúzy, takže není cesty pryč. Těžko říct, jestli je Bolf tak dokonale rafinovaný, a nebo jeho dílo vyjevuje v plné kráse všechny naše patologické myšlenky.

Hošková, nejmladší z trojice, nemá dosud žádné předsudky. Její umělecký svět je zabydlen nadšeně objevovanou symbolikou, vyplouvající z dějin, z nichž, jak známo, se nedá naučit nic jiného, než že se z nich nedá nic naučit. To ani autorka neočekává, proto jí tato svoboda umožňuje nekonečné vizuální excesy a jejich variace, ovlivněné současnou hudbou a street kulturou, v bezčasí přítomnosti. Každý den máme nějaký problém, také proto musí umění existovat. Tahle vypláznutá sebeironická forma, již reprezentují všichni tři umělci, nás svým způsobem také osvobozuje.

Lenka Lindaurová